Nejsem sběratel literárních lechtivůstek...
Hrstka úředně vyhlížejících osob neopatrně vešla pod džíp v marném pokusu ho zastavit...
"Ne." Jak se slovo zatřáslo, opakovala znovu a pevněji: "Ne!"...
Přemýšlel jsem, jaké jsou vaše oči asi při milování. Z velké části jsou takové, jaká jste v tomto okamžiku, slabě bezbranné, ale praskají bouřlivou vášní, která křičí o to, aby byla propuštěna...
Srdce jí bušilo, jako by patřilo někomu jinému...
Zatím, co se Evropa povalovala v temném středověku, tito lidé zmapovali běh nebeských těles a jejich kněží předpověděli solární i lunární ekliptiky...
Když ji rukama popadl za prsa, vyklenula se proti němu, hladová a vybízející. Jak prsty putoval k jejím nohám, z hrdla jí unikla jemná pára...
Tuhý sval se napnul pod konečky jejích prstů, ale neprotestoval...
Přes fakt, že o tomto polibku snila během osamělé noci, aniž by si mohla pomoci, nedokázala si ale ani způli představit tu bouři, která je náhle nyní oba dva unesla. Vášeň sežehla všechen protest, potřeba vyřešila důvod. Ani jeden se nemohl ovládnout...
Znovu potlačila husí kůži, kterou způsobil pohled na krokodýly lezoucí líně na březích...
Touha mezi nimi rostla do beztak dusného vzduchu...
Vlhko bezpečně tlumilo všechny zvuky od hluku motoru lodě po energické svištění proudu...
Nohy ho zradily, takže pod soustředěným útokem mečů klesl k zemi. V těch posledních chvilkách života, které mu zbývaly, než se ve střetu přirozené a umělé geometrie jeho tělo rozmělnilo na atomy...
Samovým tělem dmulo horko a nespoutanost, až si myslel, že vybuchne. Bojoval o slabá vlákna zdravého rozumu...
Řeka a kaňon, který zde vyhloubila, zde existovaly věky před tím, než se objevila auta a nepochybně zůstane ještě dlouho potom, co tyto kovové výtvory civilizace zmizí z povrchu země. Některé věci jsou odolné a neústupné...
Cítil hlavu, jako by se nacházela ve slepé uličce ve svěráku...
Výrazem, který nasadil, by mohl řezat diamanty...
Myšlenka na to, že si bude hovět ve vaně s vlažnou vodou, zatímco na ni bude foukat studený vánek z větracích trubic, způsobila, že se mu chtěla vrhnout kolem krku pažema a srdečně mu poděkovat...
Když ho udeřila síla Davinina něžného úsměvu, vypustil bolestný povzdech.
Možná, že to bylo velebností prostředí, že polevila v ostražitosti a smířila s choulostivou situací mezi ní a Torrem. Tmavovlasý muž vedle ní jí připadal jako součást okolní nádhery. Představoval další hlas v chóru tyčících se borovic a koberci měkkého jehličí pod nohama. Byla tu všeprostupující síla, která ji obklopovala, stejně jako jasné, čisté ráno. Pokušení podlehnout kozlu svěžího horského dne a muži, se kterým tento zážitek sdílela, bylo opojné...
Vklouzl do něj velký a bouřlivý strach...
Ústa měl tvrdá, oči jako trnky. Náhodnému pozorovateli by se mohlo zdát, že zuří...
Přinutila svůj rozumný pohled střetnout s jeho blýskavým...
Slyšela vysvětlení, ale její pozornost náhle zaujalo nápadné zblednutí kloubů Torrovy ruky. Jako u vytržení sledovala důkaz jeho vzteku...
Promluvila nikoli obyčejným hlasem, ale inverzním zvukem, při němž jedno ticho překrývá druhé...
Elektrický náboj jí tančil drobnými jiskérkami mezi obratly páteře. Když prsty kroužil na jejím pevném zadku, vzdychla do měkkého polštáře...
Byl tvrdý na ostatní, ale nejtvrdší podmínky si vždy nechával pro sebe...
Když spatřila nechutnou krutost v jeho tmavých očích, projel jí záblesk pocitu nebezpečí. O chvíli později upadla do studně...
Jeho jemné prsty jí brouzdaly po pleti...
Chvíli zírali jeden na druhého a hlubší význam sdělení se vznášel ve vzduchu mezi nimi...
Samovo mužství se rozdmychávalo hladem...
Prsty obratně oddělil teplé růžové plátky a jemně je dráždil, až vykřikla naplněná...
Džungle byla nepohostinná. Ve stínu číhali hadi, k rostlinám byla přilnuta klíšťata...
Tykev zkrášlená karmínem s ebenovým exterierem...
Po chvíli se Davina cítila dezorientovaná, ale brzy se srovnala...
Naklonění člunu se chýlilo k vodnímu křestu...
"Co ty tu děláš v tý zavšivený díře?" ptala se tvrdě. "Pojmy jako duše, láska, ale tomu ty bys nerozuměl." Když se na něj podívala, oči jí zledověly. "Byl jsi tak dlouho vzdálen civilizaci, McGee, že nejsi schopen spatřit žádné lidské city, i kdyby tě bili přímo do očí."...
"Miláčku... Připomínáš mi něco, co se servírovalo jako pokrm králům." Čím více ji ochutnával, tím se stával hladovějším. "Jak jsi chutná," řekl, když jí oždiboval krk...
Jeho prsty probíraly kudrliny na trojúhelníku stehen...
Davině doslova vytekly nervy...
Připomínal šelmu z džungle v kožiše kočky domácí...
Rozpálil ji tak, že Summer byla pouze prosící a sténající kreaturou čisté rozkoše, než ztratil i on nad sebou kontrolu...
V očích mu blýskala tichá síla, před kterou se Aurora scvrkala...
Připadal si jako pískající konvička, protože dříve či později začne vařit a křičet...
Zlostně se otočila a uviděla, jak se radostně točí dokola. Dítě v jeho rukou vypadalo jako malé červenohlavé torpédo...
Prsty jí nakreslil žhavou linku dolů po jejím hrdle. Běžel dál okolo každé prsu a zanechával na její kůži jiskérky vášně...
Hladově se vrhl na její šíji a jeho vášnivé polibky zanechávaly na sametové pleti vlhké stopy. Když ponořil svůj obličej do nádhery plných ňader, zaklonila hlavu a nechala ho, aby si jazykem hledal cestu ven...
Máma si mohla ruce upracovat, ale jako kadeřnice dokázala sotva udržet jídlo na stole...
Je to už deset let, co na svém stejně naposledy cítila nápor nejpodstatnějšího výhonku plného mužství...
Zakroutila hlavou s dlaní na břichu a pak si zapíchla ukazovák do hlavy...
Z její perfektní sekretářské profesionality Dougovi téměř odpadla čelist...
Přitiskla ruku na živůtek černých koktejlových šatů, jako by je chtěla uklidnit...
"Uch-huh."...
Jsem rezatá...
Příval jeho šlachovitých svalů k ní a zase od ní byl vzrušující. Byl jako přimražený, pak ji prohnutě ze země zvedl a sundal jí halenku z ramen a z paží...
Bylo to uškrcené zasténání, které z jejích rtů vyšlo ven...
Marlie bzučela napětím a byla přesvědčená, že by vyrobila dost proudu, aby osvětlila celý Pittsburg. "Myslím, že jsem vzrušená, Bruci," zasípala...
Mělo to stejný efekt, jako kdyby situaci polila benzínem a škrtla sirkou...
Luke se zhluboka nadechl a těžce vydechl, čímž naznačil, že pochopil...
Promiň, že jsem se tak vytočila...
Johnovy prsty jako by měly přísavky chapadel chobotnice...
Pak sklonil hlavu a v očích jako by mu zářil temný stín jeho klobouku...
Bouře, která byla opodál, se přibližovala...
Calovo příliš velké pyžamo jí sklouzlo z ramene a Cal mu věnoval plnou pozornost. Zlíbal ho.
Shade cítil stejnou potřebu, která z ní vyzařovala. Nebo to byla jeho vlastní potřeba, kterou cítil?...
Nezastřelil však ležícího generála, ale pouze ho srazil do bezvědomí...
Jako by v ní po těch slovech vyrostla cosi jako bublina naděje...
Zase se mezi ně dostaly bolestné vzpomínky. Caine zabrousil očima na její hruď zakrytou bílým pláštěm a připomněl si, jak rád držíval její prsa v dlaních. Byly jako dvě zralé švestičky...
"God, no! They're all mutton dressed up as lamb."
"But at least you'd be able to concentrate."
[Doslovný překlad:
"Snad by ses již mohl usadit s jednou z těch ovdovělých dam, které pro tebe Jillian vybrala."
"Bože ne! Vždyť to jsou našlechtěné vykopávky."
"Alespoň se budeš moci soustředit."]
A zde 'umělecký' překlad:
"Možná, že tě víc rozčilují rozsvícená Jillianina okna."
"Ale ne! Vždyť jsou všichni jako beránci."
"Ale ty ses chtěl především soustředit."...
[Zkoumala moře tváří okolo sebe...]
Ve vzduchu bylo cítit moře...
["Sluneční brýle!" prohodila Christine vesele, když je otec pomalu vytahoval ze skříňky.]
Vybalil nádhernou soupravu skleniček z modrého skla. Byly elegantní, neobvyklé a strašně drahé. "Sluneční sklenice!" vykřikla Christine, zatímco její otec pomalu a opatrně vybaloval jednu po druhé...
"The race? What race?"
"The human race."
["Skvělý den pro závod, nemám pravdu?
"Závod? Jaký závod?"
"Závod o lidskost."]
"Krásný den pro déšť, nemyslíš?"
"Pro jaký déšť, Aarone? Vždyť neprší."
"Ale prší. Prší nám štěstí."
* Nasbírala Vilma Kadlečková
b/ "Při takových nikam nevedoucích začátcích zjistíte..."
Je to tak. Nápady autor nehledá. Přicházejí samy. Odevšad. Usazují se mezi vzpomínkami a dojmy a spolu s nimi i s obsahem podvědomí vytvářejí jakýsi kompost, živné prostředí pro vznik příběhů. Nic se v tom kompostu neztrácí, celý dosavadní život zde čeká na příznivou chvíli. Téma se pak vynoří náhle. A nejen téma; pro mne je hotov hned celý příběh. Je to bleskový zážitek, vizuálně akustický, po podobu filmu zhuštěného do vteřiny. A protože je skutečně celý, nikdy mě při psaní netrápí pochybnosti o jeho konci. Jde jen o to, jak ten konec - i všechno ostatní - vyjádřit; a pokud nemám poslední větu, těžko hledám první. Co je mezi nimi, píšu většinou všelijak napřeskáčku, jak mě právě která část přitáhne. (A pak škrtám...)
Některé "filmy" rychle vyblednou a zmizí, jiné si dlouho zachovávají prvotní atmosféru a vtírají se stále intenzívněji, takže nezbývá než je napsat. V tom je však kámen úrazu, protože je jich moc - a já neumím natahovat čas. Výsledek je permanentní pocit nesčetných ztrát, i když některé příběhy mají pochybnou hodnotu a nestojí za napsání.
(Rozhodla jsem se kdyši, že aspoň napíši sérii krátkých fiktivních recenzí s ukázkami, aby se ty příběhy docela neztratily. Nedostala jsem se k tomu, a to je dobře. Takovou sérii mezitím napsal Stanislaw Lem [Dokonalá prázdnota, 1974].)
b/ "Nikdy jsem se s identickými dvojčaty nesetkala."
I já jsem četla Taylorovu Biologickou časovanou bombu. (Je to inspirující spis a patrně jsme ho četli všichni, mne dokonce přivedl ke sci-fi.) I mne upoutalo klonování, i pro mne to byl objev, který volal po příběhu.
Povídka Ursuly K. LeGuinové (Devět životů) a můj román Vyřazený exemplář vycházejí z téhož nápadu, avšak jeho zpracováním se podstatně liší. Rozdíl je dán různým pojetím klonované osobnosti (klonovaných osobností).
Absence zkušenosti s identickými dvojčaty (tj. vlastně klonem) dovolila Ursule K. LeGuinové chápat klon jako jedinou mnohočetnou bytost, plně soběstačnou, tedy v podstatě autistickou. A toto pojetí jí poskytlo možnost napsat vynikající příběh o tom, jak se jedna složka té mnohočetné bytosti může stát celým člověkem, jak ji přátelství druhých změní v samostatnou osobnost.
Nic podobného nepřicházelo v úvahu pro mne. Nejen proto, že něco jako kolektivní duše je pro můj realismus (a individualismus) nemyslitelné. Vůbec mě to nemohlo napadnout ani proto, že mě od dětství provázejí identická (jednovaječná) dvojčata a zkušenost s nimi nutně musela vytvořit docela jiné pojetí klonu. Měla jsem dvě jednovaječné spolužačky, dvě jednovaječné kolegyně a tři páry jednovaječných žaček. Zdály se úplně stejné a lidé si je pletli, každá však měla jiný výraz v očích a ovšem i jiný charakter. Ani zdaleka to nebyly identické bytosti. (Pro literaturu jsou vděčným tématem, viz např. Uloupený život spisovatele K. J. Beneše.)
Termín identická dvojčata je zavádějící, dávám přednost přesnějšímu termínu dvojčata jednovaječná. Za identická je lze bezpečně pokládat jen v okamžiku početí. Od té chvíle jsou různě ovlivňována (polohou, náhodnými tlaky...) a na konci prenatálního života jsou už dostatečně odlišná, aby je matka dobře rozeznávala. Odlišování pokračuje po celý život a s odlišnými vlivy se rozdíly prohlubují. Společný genetický základ určuje velmi mnoho, od tělesného vzhledu a náchylnosti k určitým chorobám přes psychofyzické dispozice až k některým specifickým vlohám (ne však názorům) nebo schopnostem a talentům (ne však dovednostem), které se ovšem nemusí prosadit. Osobnost je otevřený systém a všechny prožitky ji v různé míře ovlivňují. Nadto je schopna záměrné sebevýchovy (sebedotváření).
Omlouvám se za tenhle výklad o samozřejmostech. Pokládejte ho, prosím, za vysvětlení rozdílu v pojetí klonu mezi povídkou Ursuly K. LeGuinové a mým Vyřazeným exemplářem. Moji klonoví bratři, Lucien a Julien, jsou "rychleni" a k plnému vědomí probuzeni na své "18." narozeniny, tedy po celou dobu rychleného vývoje identicky ovlivňováni. V prvním okamžiku své vědomé existence se liší jen jedním: Julien je poučen, že jeho život je pouze "jakoby", protože je klon, tedy něco jako umělý člověk. Lucien neví, že je klon. Tento jediný rozdíl z nich udělá jedince psychicky zcela odlišné. Na tom je pak založena základní zápletka.
Není bohužel možné, aby teď následoval Vyřazený exemplář, jako následovalo Devatero životů po výkladu Ursuly K. LeGuinové. Moje próza je dlouhý román a má tak komplikovaný děj, že bych ho nedokázala ani stručně převyprávět. Ostatně na tom příliš nezáleží. Chtěla jsem jen ukázat, co může s týmž tématem udělat osobní zkušenost.
b/ "Mít postavu je někdy opravdu jako mít dítě."
Zdá se, že jména přicházejí Uršule K. LeGuinové stejně jako nápady, prostě jsou tu. Mně se to neděje. Jména jsou naopak to jediné (kromě názvu díla, ale to je také pojmenování), s čím si musím lámat hlavu, neboť ten počáteční bleskový film mi je neposkytuje. Jména všech mých postav (a planet, zemí, měst...) jsou doslova vymudrovaná, aby "přiléhala". A všechna v sobě nesou nějaký symbol, nebo aspoň k něčemu poukazují, něco zdůrazňují či vysvětlují. Jméno má v čtenáři vzbudit adekvátní pocit, snad i představu. (Nevím, děje-li se to.)
Ani konkrétní a okamžitě pojmenovatelné prostředí nedostávám darem. Jen je vidím. Ale časo se mi odvodí z osobních jmen. Ve Vyřazeném exempláři se hlavní postava jmenuje Lucien (protože postupně vznáší do situace světlo, sama zprvu zcela nevědomá). Jeho klonové dvojče muselo mít jméno ze stejné oblasti: Julien. (Hrál v tom roli i "červenec".) Jména jsou francouzská, příběh se tedy odehraje ve Francii. K příběhu patřila řeka a nepříliš velké město. Nesmělo být moc daleko od Španělska, protože tvůrce klonování byl Španěl. Jmenoval se totiž Mejores (nejen klonoval, ale i "zlepšoval" klony); byl v něm však protimluv, něco matoucího, měl tedy křestní jméno Mateo. Dále bylo nezbytné sanatorium-nemocnice v horách. Z toho všeho vyplynulo konkrétní prostředí, město Agen v jižní Francii a Pyreneje s lázeňským městečkum Lus. Co souvisí s prostředím, je podáno věrně ve shodě se skutečností. (Např. kdo byl v Agenu, musí ho v románu poznat.)
Autorův vztah k vlastním postavám by stál za důkladnou studii. Myslím, že není vždy kladný. A že nemizí s dokončením díla. Někdy je možné s postavami se radit... Snad i jiní mohou, nejen já. Znám je. Vím, co dělaly a co si myslily (jak to ukázal prvotní "film"), vím tedy také, jak by se chovaly i v situacích, které se v příběhu nevyskytly. Občas slýchám od autorů: Tuhle postavu mám rád. Dál nic nevysvětlují a neptám se. Ale ráda bych věděla, zda i za Ursulou K. LeGuinovou chodí její postavy ještě dlouho po dopsání příběhu a zda jsou její vzpomínky na ně stejné jako vzpomínky na dávné přátele, na skutečné lidi. A zda se jí po nich někdy stýská tak silně jako mně.
* Ludmila Freiová, leden 1995
Prostředí: To je dějiště příběhu, jeho místo, jeho svět. Může to být Tolkienova Středozemě, raná perioda pozemského života vytvořená Robertem Howardem (pro Conana), matně Severoevropské prostředí Dunsayovy Nedobytné pevnosti ...(The Fortress Unvanquishable ...) nebo nepojmenovatelné fantaskní světy v Jirel se seznamuje s magií (Jirel Meets Magic) od C. L. Moora.
Prostředí kteréhokoli z těchto příběhů může být samozřejmě popsáno podrobněji, čímž se může měnit jeho význam.
Situace: Dilema, úkol nebo konflikt, před který jsou postaveni hrdinové. Přistoupí Gerbert na Ďáblovu nabídku? Jak se mohou vesničané zbavit zlého přízraku seslaného na ně Gaznakem? Vrátí se Herndon z nitra dračího skla? Podaří se Jirel přežít setkání s Jarisme?
V každé z těchto povídek může být opět situace popsána do značné míry. Je to proto, že je pevně zakořeněna do prostředí.
Hrdina (-ové): Povídka má zpravidla jednoho hrdinu, jednoho protivníka (nemusí nutně jít o jinou postavu) a případně ještě další vedlejší postavy. Hlavní postava (hrdina) je ten, kdo je uvnitř situace, kdo se musí vyrovnat s předestřeným problémem.
Stejně jako prostředí a situace, i vlastnosti hrdiny mohou být podrobně probírány.
Pocit (-y): Tato vlastnost může být také označována jako tón nebo nálada, vždy však jde o rozšíření pocitů prožívaných postavami a čtenáři. Neblahý důsledek smlouvy s ďáblem je v Ďábelském papeži (The Demon Pope) pozměněn sarkazmem kardinálů a pocitem marnosti, se kterým se potýká ďábel.
Pocity mohou být nejasné a těžko popsatelné.
Téma: Těsně svázané s významem a s výkladem. Tím, co sleduje povídka vyprávěním o tématu, je však pravděpodobně význam. Určitý význam je samozřejmě každým z čtenářů chápán a vykládán jinak.
* Damon Knight
* Přeložil J. T. Pelech
* = archiv LD
@ = publikováno
# = připraveno k publikování
Nuž - dňa 4. - 5. februára sa v Royal Albert Hall v Londýne konalo zhromaždenie fanov Star Treku zvané "Generácie". Kedže sa to konalo po piatočnej (3. 2. 1995) slávnostnej premiére siedmeho Star Trek filmu Generácie, aj zhromaždenie malo akýsi slávnostný nádych. Royal Albert Hall je jedna z najväčších divadelných sál na svete, jej kapacita je 8 tisíc miest na sedenie. Počas konania zhromaždenia sa v nej za deň zišlo v priemere asi 6 tisíc fanúšikov Star Treku z celej Európy - teda nie iba Angličania, ale aj Nemci, Francúzi, Holanďania, Španieli... a ja zo Slovenska. V sobotu som žiaľ nebola (už som nedostala kúpiť lístok), ale viem, že v programe vystupovali: Michael Dorn (alias Worf z Nasledujúcej generácie - tak ako aj ďalší hostia), Brent Spiner (android Data), Patrick Stewart (kapitán Picard) a Rick Berman (autor a producent Deep Space Nine, producent a spoluautor Generácie, autor a producent ST: Voyager a bývalý producent Nasledujúcej generácie). V obedňajšej prestávke poručík Uhura - Michelle Nichols z prvej posádky vesmírnej lode Enterprise podpisovala jej knihu Uhura and Beyond. A tento deň bol tiež Trek-kvíz a večer diskotéka v Hippodrome.
Hoci všetci, čo sme sa hrnuli na ST zhromaždenie, sme v nedeľu mali problémy s cestovaním, organizátor zhromaždenia našťastie problémy s programom nemal. Organizátorom bola Stargazer Productions International podporovaná televíznou spoločnosťou Sky One; inak Stargazer organizuje aj iné akcie podobného druhu. Ale vrátim sa k programu. V nedeľu vystupovali: Levar Burton (Geordi La Forge), na moje šťastie znovu Brent Spiner, Marina Sirtis (Deanna Troi) a Jonathan Frakes (veliteľ William T. Riker). Debatovalo sa formou otázka-odpoveď, a musím povedať, že väčšinu času sme sa presmiali. Nikdy som si nemyslela, že herci z tak seriózneho seriálu, akým Star Trek: Nasledujúca generácia skutočne je, si dokážu zo seba, z každého a všetkého tak uťahovať. Brent Spiner, ktorý hrá androida bez citov (tie dôjdu v čipe až vo filme Generácie), ale i tak túži byť človekom, je vynikajúci komik, a ako nám "klamal", rád by hral v niektorom z anglických divadiel - len nech mu ponúknu angažmá. Marina Sirtis je rodená Londýnčanka; spomínala, že kvôli úlohe Troi musela zmeniť akcent, lebo anglický akcent už v show mali - Patrick Stewart je rodák z yorkského okresu, teda tiež Angličan. Marina vtipkovala na tému anglicky hovoriacich Francúzov. A tiež sa sťažovala, že Brent Spiner, ktorý jej raz počas jej natáčania strážil psíka Silagiho, ho po dvadciatich minútach, kedy sa poňho vrátila, chcel napchať do mikrovlnky, lebo ho už nezniesol. Debata s Levarom Burtonom sa niesla viac menej vo vážnejšom duchu. Nuž čo, nie je rodený komik ako jeho kolegovia, ale aj jeho stálo za to počúvať. A Jonathan Frakes? Skutočne som ho mala za seriózneho človeka! Ale on taký nie je ani náhodou. Veselý a vtipný. A tiež ho majú radi aj ako režiséra. Ostatne aj jemu sa tento job viacej páči.
Po obedňajšej prestávke prebiehala charitatívna aukcia, na ktorej, okrem iného, bola vydražená aj fľaša starého značkového vína s podpismi posádky filmu Generácie za rovných 1 300 libier a CD video Generácií tiež s podpismi na obale za 600 libier. O zaujímavostiach z natáčania nového Star Trek seriálu Voyager hovorili Lolita Fajlo (spoluscenáristka pre ST: The Next Generation a ST: Deep Space Nine & ST: Voyager a film Generácie) a Eric A. Stillwell (spoluautor mimoriadne obľúbeného 63. dielu ST: TNG - Yesterday's Enterprise). Oni dvaja celú show tiež uvádzali.
Čo k celej akcii dodať? Nuž, mimoriadne sa mi to páčilo. Ľudia tu chodili v kostýmoch z filmov i seriálov, boli tu príslušníci Federácie, aj Klingoni. Atomosféra bola fantastická. Všetko to bolo tak neskutočne skutočné! Odchádzala som z tohto zhromaždenia šťastná ako blcha v teplom kožuchu. Myslím, že v Star Treku je skutočne niečo, čo dokáže zabaviť a prinúti zamyslieť sa nad tým zároveň. Nikdy ho neprestanem mať rada a určite sa niekedy pokúsim napísať ST poviedku.
Do 7. mája bola výstava o Star Treku aj v Edinburgu. Bol to ohromný, fantastický a celoživotný zážitok! (Stačí? Že nie?!) Mesto ako také je zaujímavé architektúrou ciest a ulíc, ktoré sa križujú jedna nad druhou. Výstava, ktorá sa konala v edinburgskom mestskom umeleckom Centre, bola rozložená na štyroch poschodiach s piatimi informačnými videopanelmi a sieťou informačných počítačov. Okrem veľkého množstva dokumentačných materiálov, ktoré zahrnovali originálnu sériu zo 60. rokov, Nasledujúcu Generáciu, Deep Space Nine, Cestovateľa (Voyager je nový seriál) a tiež všetkých sedem filmov, tu bolo množstvo originálnych filmových kostýmov a zbraní (Federácie aj Klingonov), lekárskych nástrojov (od "solničiek" dr. McCoya po "tricoder" dr. Crusherovej), makety hláv (Cardarrian, Klingon, Odo ad.) a tiež makety lodí - veľká U. S. S. ENTERPRISE originál, malá U. S. S. Enterprise - D, Stargazer a iné. Dala som sa odfotiť při kresle, v ktorom v Nasledujúcej Generácii zvykol sedieť kapitán Jean-Luc Picard. A bolo tam aj "Q-ovo" kreslo, či kreslo z Klingonskej lode. A skoro som zabudla na mostík originálnej Enterprise a prenosový systém z Nasledujúcej generácie, které boli vo skutočnej veľkosti - ako som mohla na ne zabudnúť, veď zaberali tak veľa miesta! V sobotu 22. apríla výstavu navštívil James Doohan či Montgomery "Scoty" Scott, čiže škótsky rodák. Bola dizajnovaná Hermanom Zimmermanom, autorom výzoru mnohých televíznych dielov a filmov. Skrátka povedané, výstava mala veľký úspech, za čo spoločnosti Paramount treba vyjadriť vďaku.
Ďalšia sci-fi akcia, organizovaná Stargazerom, je BABCON '95 - stretnutie fanov seriálu Babylon 5, ktoré sa bude konať 29. - 30. apríla 1995 v The National Exhibition Centre v Birminghame v Anglicku. Pozvaní sú: herci Claudia Christian (Ivanova) a Peter Jurasik (veľvyslanec Londo), tiež autor a producent J. Michael Straczynski. Inak sa tu v TV začala druhá séria Babylonu 5 s novým veliteľom. A keď som už pri televízii, veľkej obľube sa tu teraz teší USA seriál Zoznamy X, potom znovu uvádzaný duchársky seriál Randal & Hopkirk, bábkový seriál Kapitán Scarlet (tiež staršieho výrobného dátumu), ST: Nasledujúca generácia a opäť USA seriál staršieho dáta Buck Rogers. To by bolo asi všetko, čo som chcela.
* Ivona Parobeková, Esher, Surrey, England