Předchozí část |
Další část |
Obsah |
Základna
Listárna
SF& F WORKSHOPU
VILMA KADLEČKOVÁ, Praha: Přivezla jsem si teď ze Států novou knihu mouder, z níž jsem pro SF&
F Workshop pořídila výpisky. Aspoň ze mě zase jednou něco vypadlo! Dalo by se to třeba xeroxovat a posílat
chovancům...
Zájemce upozorňuji, že The Writer's Handbook má ve Vilmině zpracování 10 oboustranně
tištěných listů A4, včetně poštovného by tedy stál přibližně 25 Kč (novou adresu Workshopu, která už není
totožná s brněnskou divizí Nové vlny, naleznete na konci Listárny). Hned na třetí stránce mi padla do oka tahle
myšlenka Johna Sladeka:
Workshop může být destruktivní. Nemilosrdná kritika, často od osob nekvalifikovaných, může zničit
sebedůvěru a plachý člověk si často začne přát, aby radši nikdy ani nevzal pero do ruky...
Jenže nevím o ničem lepším, tak jedeme dál!
JIŘÍ T. PELECH, Řepov: Jak tak sleduju náš fandom, poslední záchvěvy aktivity je možno najít na stránkách
Interkomu, kde jsou sváděny kolosální slovní bitvy všech proti všem. Ale asi to vcelku nebude tak špatné. Do
naší klubové soutěže (vyhlášené i v Z5) přišlo překvapivé množství příspěvků, odhadem tak 400 - 500
normostran. Je vidět, že pár talentů se tady najde...
(Výsledky loňské a podmínky nové výtvarné a literární soutěže sci-fi klubu J. M. Trosky najdete v tomto
čísle Z na jiném místě.)
MILAN ŠTAJER, Vráž: Možná jsou moje kritiky (na povídky v balíku Workshopu) příliš
optimistické, ale já doslova cítím s každým tím napsaným písmenem. Tuhle várku bych hodnotil jako velmi
dobrou. Na kritikách mé Siesty mě pobavily technické poznámky až teď jsem si uvědomil, že si ti dva ubožáci
v lese opékají sušené maso! Musel jsem si položit otázku, proč raději neohlodávají kůru stromů, zcela jistě by
chutnala o něco lépe...
MARTIN 'ŠIMON' SCHUSTER, Košice: Poviedky, čo si mi poslal, som mal prečítané pomerne skoro, len mi
z inštrukcií nebolo jasné, či svoje písomné vyjadrenia mám posielať spolu s poviedkami ďalšiemu porotcovi,
alebo zvlášť. Kedže vznikla pre mňa neriešiteľná dilema, odložil som fascikel ad acta až do samovyriešenia
sa problému. Kedže problém sa samonevyriešil, usúdil som, že ďalší čitateľ nech si robí úsudok o dotyčných
poviedkách sám bez môjho prispenia... To je zhruba všetko, utekám na klub. Pivo vol á! Už aj písací stroj vie
môj rozvrh na dnešný deň...
RICHARD PODANÝ, Praha: Jeden z našich psíků byl sražen autem. Následovala dost těžká operace a
pooperační péč. A protože pánev rozbitá na osm kusů srůstá dva měsíce, jsem teď zajatcem bytu, kde pracuju
jako jindy, ale musím hlídat chudáka psíka a nemůžu ven. Takovou chandru jsem skutečně mockrát
nezažil...
TOMÁŠ KOHL, Kralupy nad Vltavou: Opomněl jsem se vyjádřit k tomu projektu Stvořme si svůj vlastní
svět (viz Z4 a Z5): nechci nikomu kazit náladu, takhle si ale autoři toliko procvičí fantazii, však
Literatura z toho bude jen těžko, těžko. Tyhle zbytnělé hard SF konstrukce, totálně odlidštěné jak se na nich
adepti naučí psychologii postav, dialogu etc.? Není již »Zlatý věk«...
VÁCLAV PÍCHA, Brandýs nad Labem: Vzdávám se! LeGuinová, Kadlečková, Pratchett samí naši
začínající a nadějní autoři. Jak mám do Základny vybírat, když není z čeho... A jestli chceš tenhle odstavec
otisknout v Listárně, klidně to udělej, ale měj na paměti, že nás oba pak budou lynčovat...
XY Z (óda na literárního recenzenta): Tak vidím to zřetelně v jasnozřivém a jasnovidném prozření
svém, jak obsah střev svých shnilých a haldu zvratků řádně páchnoucích na literární dílo moje vyvrhává,
domnívaje se dozajista, že ducha mého podlomil a bystrý mozek můj umrtvil. Ó nikoliv, to já jeho do pekel
horoucích mohla bych poslat, trhajíc jeho blábol hnojný a žvást pitomý na cucky, však nestojí mi on za nic víc,
nežli pohrdání mé! Ten skrček brblavý, tak jako není hoden dle příjmení svého ni stře víček pro nožku mou
zrobiti, není hoden ani odpuštění mého, neboť chci-li se zváti kritikem pravým a objektivním, jest třeba také
mezi chrchly ponižujícími a o díle zhurta a zhusta škaredě se vyjadřujícími, slůvka malá uznání rozeset,
pochvaly pěkné, povzbuzení trochu... Však ten šmejd nekalý, co závistí jen zelenal, čta moje dílo velkolepé,
vytáhl si z nosa jakés argumenty ohrané a žvásty okecané...
MICHAL BRONEC, Praha: Balík Workshopu jsem přečetl během víkendu, nebyla to ostatně žádná velká
práce, jen takový zákusek k CKČ. Nebyly tam žádné bolestivé povídky, ale nebyl jsem ani nijak extrémně
potěšen. Vše docela dobře napsané, ale tak nějak bez nápadu nebo nějakého působení na čtenáře. Při četbě
...povídek jsem si nemohl pomoci připadaly mi blbé. Jinak mi klidně můžeš poslat další balík...
CAROLA BIEDERMANNOVÁ, Praha: S mým psaním je to teď trochu slabší. Přibyla mi Nemesis, musela
jsem prakticky přepsat Kantilénu II, Ivo Železný má i další nápady, co bych mohla spáchat, jako například
memoárovku Právníkem po listopadu aneb mí oblíbení podvodníci. K tomu Koktejl inu, je toho dost, takže s
povídkou pro Základnu moc nepočítej, i když nějaké nápady v hlavě nosím...
EVA HAUSEROVÁ, Praha: Absolutně netuším, kde je ten Čingov (místo konání Tatraconu) a jak se
tam dostanu. Moje mladší dítě, nedotčené federací a slovenštinou, zas netuší, co by mohla být ta »požičovňa
bicyklov«...
IDA PIKULÍKOVÁ, Martin: Snažila som sa pochopiť obsah organizačného řádu Workshopu a je mi
smutno. Neviem, ako teda zaradíte do budúcna mňa... Tu je momentálne tak prekrásne. Je krásne prejsť
zrána mestom a nadýchať sa vzduchu, i keď na pár minút...
(Ze Slovenska nemám žádné nové a už vůbec ne optimistické zprávy, proto zůstáváme u systému
odhlasovaného valnou hromadou Literární dílny SF fandomu na Draconu '94: Workshop přijímá i slovensky
psané práce za hranicemi žijících autorů a v podstatě dotuje jejich poštovní poplatky, nicméně podmínkou pro
řádné členství v LD SFF je »nějakým« způsobem zaplatit roční příspěvek.)
VLADO VOLEK, Banská Bystrica: Nie som si istý, či ste dostali moj posledný list, ktorý obsahoval recenzie
na ostatné poviedky okruhu, pretože som ho obdaril iba trojkorunovou známkou, netušiac, že sa po novom
požaduje štvorkorunová známka. Hádam sa dobrí ľudia od pošty zľutovali...
(Ani je to nenapadlo.)
JANA* VÝRAŠTEKOVÁ, Bratislava: Naplnila som disketu vecami, ktoré mi ostali po Hromade. Deviatka
nie je na hraniciach, aspoň nie na tých našich: zostarla, a kedže som sa na ňu vybodla, umrela. Takže teraz sa
mi tu rozkladá pod stolom a ja si za odmenu užívam jej písmenatých červíčkov, ktoré ju rozžierajú na
ničnehovoriace vedľajšie vety, čakajúc na inšpektora Kólumba: Bola to VRAŽDA!...
(Z H9 přebíráme do tohoto čísla Z článek F. Novotného.)
IVONA PAROBEKOVÁ, Banská Bystrica: Ozývam sa zo svojho rodného mesta, pretože som sa sem
konečne po jeden a pol roku vrátila. Tentokrát definitívne. Vychutnávam si krásy »rodnej hrudy«, obyčaje
stredoeurópskeho počasia a pochúťky slovenskej kuchyne. Popri tom pátram po najvhodnejšom zamestnaní pre
osobu aktívne ovládajúcu anglický (so zemiakom horúcim v ústach) jazyk. Niekedy mám taký pocit, že som
mohla zostať radšej v tom večne zahmlenom Anglicku, ktoré v skutočnosti také zahmlené nie je... Mimoch
odom, stal sa zo mňa ozajstný »trekkie«...
ZDENĚK RAMPAS, Praha: Mám dojem, že reforma CKČ je nutná. Nejde ani tak o její československost, o
které mi poslal článek Marvin, jako spíše o klesající zájem a ještě rychleji klesající úroveň, tedy mohu-li to bez
čtení, pouze z chroptění porotců posoudit. Sem tam něco potěší, ale žádné vytržení jako nad Madonou z
Vrakoviště se nedostavuje už pár let. Možná není ani chyba v autorech, tedy jejich dílech, snad se změnilo
příliš mnoho, doba, my...
Sci-fi klub Mlok v Šumperku vydal brožurku Ludmily Freiové Jazyk naší fantastiky jsou to
poučné jazykozpytné texty pro začátečníky i mírně pokročilé, které vycházely na pokračování v Interkomu
adresu Josefa Vašáta naleznete nejspíš v publikaci Kdo je kdo v české a slovenské science fiction...
RADAN BŘEZA, Podolí: V poslední době už nestíhám nejenom psát, ale i číst a mnoho jiných věcí. Až na
ten týden v nemocnici, tam jsem toho přečetl hodně. Mimo jiné Alien Sex a Les mytág, obojí velice dobré,
doporučuji. Jinak se valí úkoly, v práci, doma i jinde a já nestíhám a nestíhám a nestíhám a... Na druhé straně,
řečeno slovy klasika Je lépe se opotřebovat, než zrezivět...
JANA REČKOVÁ, Kralupy nad Vltavou: Pochopitelně a to už jsem Vaškovi nadhodila je zde otázka, čím
chce Základna být. Druhořadých fanzinů s povídkami v conanovském stylu je k dispozici dost, na druhé straně se
mezi nimi jeden navíc ztratí... Už jsme se přestěhovali. Trvá to dva týdny a pořád jsme jako po výbuchu. Mám
něco s rukama, odmítají se trefovat na klapky, to asi jak jsem dělala stěhováka...
JAROSLAVA NOVÁKOVÁ, Brno: Věčná škoda, že už není Hromada, kde by si ti, kdo to potřebují, mohli
zavést jakousi neosobní principielní pracovní diskusi, jak se vyrovnat (autorsky) s rozporem mezi
smyslem pro životní realitu a smyslem jaksi nutit lidi pozvednout oči z prachu ulice k něčemu, co nás přežije.
Já kupříkladu tuhle diskusi potřebuju... Autor by měl být kdykoli připraven obhájit princip, ale na
veřejné agoře. A nikdy by nemělo dojít k tomu, aby musel obhajovat svou osobu místo principu, kter ý veřejně
káže ze své svobodné vůle, na svou dobrovolnou zodpovědnost. Strašně moc potřebujeme polemizovat,
zasmrádlo v nás příliš nevyříkaných věcí, ale potřebujeme se hádat o principech a ne o něčích urozených
osobách...
KAREL ŠLAJSNA, Mělník: Knížky jsou stále dražší, kupuje je stále méně lidí, snižují se proto náklady,
což nutí vydavatele zvednout cenu, atd. hezky dokola. Vlastně ne, je to spíš spirála, která končí v dohledné
perspektivě: malá nakladatelství řečeno jemně skončí a ta větší budou vydávat malonákladové »tutovky«.
Zdražení papíru, tiskařských služeb a poštovného je pravděpodobně morovou ranou pro většinu malých fanzinů,
vydrží jen ty nejotužilejší. Spisovatel začátečník tak má vlastně jen jedinou šanci psát do šuplíku, což
upřímně řečeno nebaví. Delší dílka než 10 ns se hodí jen na podpal...
(A protože se v poslední době roztrhl pytel s texty nad 50 a dokonce i 100 ns, pokusím se přimět valnou
hromadu LD SFF, která se sejde na Draconu '95, aby se vrátila k limitu 10, výjimečně 20 ns textu. A nejen proto,
že dlouhé příběhy nikdo z lektorů nemá čas číst. Ze zkušenosti vím, že autoři tlustospisů chtějí být především
pochváleni.)
JAN MACHÁČEK, Pelhřimov: Přečíst jednotlivé povídky Workshopu bylo snazší, než jsem čekal, ale
zkritizovat je mi dalo práci. Vyjádřit, co se mi líbí a co ne a proč, mi vždycky dělá problémy. Chovám se proto
podle zásad kvantové mechaniky: na většinu věcí nemám žádný názor, dokud mě něčí otázka nedonutí, abych si
jej vytvořil...
JÁN BENEC, Koškovce: Neozýval som sa, lebo som nemal čo poslať, celá moja aktivita bola viac menej
zameraná na školu a maturitu a tak. Teraz to už chválabohu mám za sebou, takže som už niečo popísať stihol,
ale nie je toho veľa. Ináč, kde sa dá, poštívam ľudí, aby sa na LD obrátili. Naposledy na Reussovej Revúcej
som pár ľuďom rozdal adresu Workshopu naisto viem, že sa ozval iba Jožo Girovský, ktorý býva pár kilákov
odo mňa v Humennom...
JIŘÍ OLŠANSKÝ, Brno: Poslední tři roky byly snad nejzaměstnanější v mém životě. V situaci, kdy já
podnikám, žena podniká, dvakrát jsme se stěhovali a ještě se nám narodila dcera, jsem něco jako třepetalka na
sportovním autě... Ještě radši než pracovat pro Workshop bych rád opět něco napsal (vždyť psaní je droga),
přiznám se však, že ve zmíněném období jsem nic slušného nedokončil...
IVANA SZALAIOVÁ, Praha: Posílám zpět balíček Workshopu příjemně mne překvapila úroveň povídek
alespoň po jazykové stránce byly téměř všechny povídky na velmi dobré úrovni, škoda, že se v nich neobjevilo
víc nápadů a víc utopie...
MICHAL POLANSKÝ, Praha: Minule jsem neposlal žádné posudky na povídky. Veškeré mé hodnocení
bylo velmi nízké, a když jsem o povídkách začal psát, rozjel jsem se a pak jsem se neodvážil to poslat, aby si
nemysleli, že nemám špetky soucitu se začínajícími autory. Ovšem tenhle balík je mnohem lepší, udělal mi
radost... Ať žijí Natural Born Killers!...
PAVEL KELČA, Brno: Mé duševní pochody po obdržení balíku Workshopu byly asi následující: Vida, jsou
tady bodovací listy, a protože jsem poslední, všichni už se vyjádřili. Jak asi dopadla moje povídka? Cože,
tenhle zločinec mi dal nula bodů? No počkej, teď se těš na moje hodnocení! Nakonec jsem ale díky svému ryzímu
charakteru potlačil mrzkou touhu po odvetě. Můj zásadní požadavek, nyní snad dostatečně ozřejmený, tedy zní:
Autoři nesmí dostat do rukou hodnocení svých kolegů před tím, než je sami ohodnotí! Další připomínku mám k
bodovací stupnici. Považoval bych za výhodné zjemnit její dělení na desetiny bodu. Hlavně kolem dvojky je dost
našlapáno. A následující návrh vyplývá z úvahy o smyslu Workshopu. Jeho hlavním cílem je poskytnout autorovi
maximum co nejobjektivnějších hodnocení jeho díla. Pokud autor dostane hodně rozporné recenze, těžko dokáže
posoudit jejich váhu a oprávněnost. Proto bych považoval za výhodné, kdyby autor získal bodová hodnocení od
všech recenzentů nejen své povídky, ale i bodová hodnocení zbývajících čtyř povídek, které sám četl a má tedy
představu o jejich úrovni. Tím by vypluli na povrch jak příliš tvrdí recenzenti, tak dobráci rozdávající trojky na
potkání...
MICHAELA KRYŠKOVÁ, Praha: Je pro mě velkou ctí, že se k mému výtvoru vyjádřila taková spousta lidí,
ještě nikdy mi tolik posudků nepřišlo... Alan Lee řekl: »Tolkien vymyslel svět, který existuje i za hranicemi jeho
příběhů.« V tom je, myslím, největší moc jeho díla. Znám takových Ea víc. Donaldsonovu Zemi prolínanou
naším vlastním světem, Holdstockův Ryhopský les, Gemmelův svět hrdinů bez bázně a hany... Jenže situace se
má všelijak. Jsa přesycena množstvím techniky, techniky a techniky, přestala js em kupovat, číst i psát sci-fi. Je
to nepochybně důsledkem studia. Začínám se zajímat o »věci mezi nebem a zemí«...
CAROLA BIEDERMANNOVÁ, Praha: Měla bych takový návrh: Jana Rečková se nám docela hezky
vyvrbila. Myslím, že je načase vyhlásit ji za absolventa Workshopu a vyřadit. Což nevylučuje její další účast
mezi lektory...
JIŘÍ T. PELECH, Řepov: Zas jednou jsem se díval na televizi a co tam nevidím Aktuality STV. A v nich
příspěvek o UFO poblíž Jaslovských Bohunic. Na tom by nebylo nic zvláštního, redaktorka si ale pozvala
jakéhosi úctyhodného vědce z Čech, který o všech ufolozích prohlásil, že jsou to hlupáci... Onen akademik
nakonec upozornil na meteoroidní roj takzvané Perseidy který se měl setkat se Zemí v noci ze soboty na neděli.
A tak jsem nelenil a zíral k souhvězdí Persea, pátraje po povětroních. Buď ale bylo zataženo, nebo už všechny
popadaly, protože jsem neviděl než jeden pochybný záblesk (který snad mohl být bolidem) a jedno letadlo
mířící kamsi na severozápad. A tak mě nakonec mnohem víc než padající hvězdy upoutalo podivné ticho, které
viselo nad mou rodnou vískou oné srpnové noci. Ani pes neštěkl, ani kočka nemňoukla, ani opilec nezazpíval, ani
vlak nehoukl, ani auto nezavrčelo. Prostě ticho, které rušili jen šílení cvrčci. Krása...
ALENA LEKOVSKÁ, Rokytnice: Život není to, co chceme, ale to, co máme. Takže bych se měla zase začít
vybíjet psaním... Já vím, chce to víc krve a sexu, snažila jsem se číst ty své věci cizíma očima, jsou asi opravdu
trochu moc vlažné. Nebudu bečat a nevzdám to...
ROMAN MADALA, Lúky pod Makytou: Poviedky Workshopu som čítal týždeň, potom som ich poslal ďalej,
ale to bolo ešte niekedy pred dvoma, troma týždňami. Zabalil som to do dvoch veľkých obálok, pretože mi to
chodieva dosť ohryzené (poštové myši?)...
PAVEL KELČA, Brno: Bodování v lektorském a autorském okruhu bych nerušil. Spíš bych stupnici rozšířil
na 5 až 10 bodů a zrušil bych názvy bodů. Prostě by bylo 0 bodů nejhorší, 10 bodů nejlepší a škála mezi tím.
Protože i ta nejhorší povídka se dá napsat znovu a přepsat v povídce lze dvě slova nebo dvacet stran. Umožnilo
by to lépe rozeznat slušné a nadějné, nicméně pouhé »pokusy« od dobrých povídek, jimž chybí jen maličkost. Do
Základny by potom mohly dejme tomu povídky s nejméně čtyřmi hodnocením i nad 5 bodů...
JAN HLAVIČKA, Praha: Ty povídky jsou v podstatě k ničemu... Kde bych dneska takovou povídku umístil,
nevím. Na akční, vypointované povídky by se mohlo najít umístění v našich plánovaných časopisech
(nakladatelství Ivo Železný), ale to až od příštího roku...
IVONA PAROBEKOVÁ, Banská Bystrica: Posielam článok o Star Treku, velmi rada sa aspoň touto cestou
podelím s mojimi informáciami o ST s niekým, kto o ne bude mať zaújem. V mojom najbližšom okolí sú nie
ľudia, ktorí by mali taký záujem o ST, alebo majú priam antagonistický vťah k tomuto sci fi fenoménu, čo ma
trošku mrzí. Chystám sa napísať Timovi Gaskillovi, redaktorovi klubového magazínu, a popýtať ho o viac
informácií o klube. Takže z toho podám správu niekedy v budúcnosti...
CAROLA BIEDERMANNOVÁ, Praha: Zuby už mám zrekonstruované, zaplať pánbůh... Neblíží se vlastně
čas, kdy bychom si měli pomalu psát nekrology sami na sebe, aby byly připravené? Teď ale o něčem jiném: Tak si
někdy říkám, jestli bychom neměli našim chovancům i jiným nováčkům řemesla psaveckého daleko důrazněji
rozmlouvat psaveckou kariéru. V zemi, kde placení honorářů i ze strany renomovaných nakladatelství se zřejmě
pokládá za zlozvyk bodejť, tím se utratí hrozně moc peněz zatímco profamum vulgus ž ije v představách,
živených západní literaturou, o pohádkových příjmech psavců bulvárních a vulgárních, není už psaní způsob,
jak si přivydělat nějakou korunu a uspokojit svou ješitnost. Je to duševní choroba...
KAREL ŠLAJSNA, Mělník: Základna 6 je překrásná, a už se těším, až si najdu jen trochu času na to, abych
si přečetl vše. Jsem rád, že jsem se mohl alespoň maličko na ní spolupodílet. Mám tu spoustu novinek: horory,
SF, mystifikace i naprosté šílenosti, ale myslím, že jste teď mými výplody dost zásobeni, a tak s tím obšťastňuji
své stádečko fanzinů, nebo to předhodím C. Biedermannové do Nemesis, která se tím pak poctivě musí pročíst a
protrpět až do hořkého konce... Co účastník soutěže o Cenu K. Čapka jsem se těšil na Parcon, ale nevyšlo mi to.
Nejdřív stávkovalo moje autíčko, pak nám přestala doma téct teplá voda, a tak jsem víkend strávil ve
skrčenecké poloze...
ALENA LEKOVSKÁ, Rokytnice: Můj problém v podstatě je jediný, a to, že velmi málo skutečně píšu.
Musím to změnit, a chrlit, a něco z toho bude. Mám hory textů, které je třeba dodělat. No tak, náplň je, a ještě
vaření, nádobí, domácnost, parádní hobby... Když jsem četla Vetemau, tak sic všecka čest, bylo tam mraky a
mraky událostí, ale pokud byl nějaký člověk zraněn, těžce, tak ho to v jedné větě zabolelo a to bylo vše, a city a
pocity byly tak suché, až plytké, až žádné. Tam není strach, ani žal, ani láska. Jenom se vrší události kopcem
na sebe, barvité, fakt fantastické, ale ani jedna postava, a je jich tam aspoň tisíc, mi nezůstala v paměti... To
Sapkowski je můj favorit. Tam je aspoň šťáva, miluju Geralta, trpí, jeho city jsou živé a silné, je to lidská
bytost, která má slabosti... Také Vanye paní Cherryh z cyklu Bran byl mým hrdinou, ale Cherryh je taková
autorka, že svým lidem dává nesmírně málo lásky... Zase je čas Domu na pobřeží, zase ho čtu, snad už po
dvacáté. S podzimem, jako každý r ok, vzpomenu si na Rogera a jeho nenaplněnou lásku k Isoldě. Kniha je
přetržená na půlky a velmi odrbaná, obsah však je tam...
Jak z řady dopisů i nezveřejněných vyplývá, neexistuje žádné objektivní kriterium hodnocení
literárních děl, ani žádná univerzálně platná pravidla, podle nichž by se mělo psát a soudit. Proto je taky na
světě tolik různých knížek. Důležité je, aby spisovatelé psali a Workshop fungoval. Ať náš, nebo kterýkoli jiný.
Protože už zas přibývá časopisů, v jejichž tiráži najdete (nebo nenajdete, ale jako by tam byl) starý dobrý
bolševický slogan: NEVYŽÁDANÉ RUKOPISY SE NEVRACEJÍ. Pochopitelně že všichni lektoři i redakční rada
chtějí novým autorům pomoci jak nejlépe dovedou, aspoň si to myslím. Ale v první řadě, prosím, berte Workshop
jako společenskou událost.
Nový kontakt (který zahrnuje i literární redakci Základny) od ledna 1996:
SF& F WORKSHOP
POSTE RESTANTE
700 40 OSTRAVA
AŤ NEZAHÁLÍ ANI JEDEN PSACÍ STROJ!
(Jam)
Předchozí část |
Další část |
Obsah |
Základna