Už od prvního odstavce je jasné, že autor skutečně nenechal nic náhodě a důkladně se seznámil jak s prostředím města Phoenixu, kde se příběh odehrává, tak i s policejními postupy a mentalitou ochránců zákona. Díky této pečlivosti pak dramatický příběh boje seržanta Volchaka s jeho záhadným nepřítelem vyznívá skutečně realisticky.
Tajemná a strašlivě stará duchovní bytost už po tisíciletí obývá lidská těla, z nichž se vytratilo původní vědomí. Je prakticky nesmrtelná - pokud má v zásobě připravené slintající lidské trosky s vymazanou myslí, do nichž se může vtělit. Likvidace takového protivníka by byla takřka nemožná, kdyby ovšem nebyl příliš omezován vlastními stereotypy, nízkou inteligencí a mentalitou lovce z doby kamenné. Volchakův protivník je nebezpečný, ale je to špatný stratég, který je navíc svým životem tak znuděný a otrávený, že podvědomě touží po smrti, ač se jí urputně brání. Psychologii postav pokládám za velmi zdařilou a věrohodnou. Není to ovšem na úkor děje, který vás chytí a nepustí, dokud knihu nedočtete.
Údolí světel patří ke knihám, které stojí za přečtení. Není to sice čistokrevný horror plný plíživé hrůzy, ale spíš thriller s horrorovými prvky, přesto mě ale tato kniha upoutala a příjemně překvapila (na druhou stranu to asi není typ literatury, ke které byste se vraceli). A zvláště v dnešní době, kdy jsme zaplaveni knihami sice kvalitními, ale otřesně zpracovanými, mne potěšila vysoká kvalita překladu, typografického zpracování a samozřejmě obálky.
* Jaroslav A. Polák
Narodil se 25. 8. 1959 v Kalifornii. Již v dětství ho okouzlily horory a animované filmy. Díky stipendiu vystudoval animaci na California Institute of Arts. Byl přijat do Studia Walta Disneye a zde pracoval na snímcích "The Fox and the Hound" (Liška a pes) a "The Black Cauldron" (Černý kotel) - je to, mimochodem, první kreslený film z produkce Disneyova studia, který je pro hrůzostrašné scény nevhodný pro diváky mladší dvanácti let.
Burton debutoval roku 1980 krátkým animovaným filmem "Vincent", který věnoval svému oblíbenému herci Vincentu Priceovi. Tento legendární představitel hororů dokonce namluvil k filmu komentář. Poctou dalšímu hororovému monstru - Frankensteinovi - byl Burtonův středometrážní snímek "Frankenweenie" (1984). Následovala epizoda "Aladdin" pro televizní seriál "Fearie Tale Theater" a po ní jeho celovečerní hraný debut s názvem "Pee-wee's Big Adventure" (Pee-weeho velké dobrodružství) z roku 1985.
O tři roky později vznikla asi nejbizarnější duchařská komedie "Beetlejuice": Mladí manželé Adam a Barbara po automobilové nehodě zjistí, že je něco v nepořádku - na stole leží Příručka pro nebožtíky a vyjdou-li z domu, ocitnou se na pouštní planetě s obrovskými písečnými červy. Podle příručky totiž zesnulí nesmí po určitou dobu opustit svůj dům, který je vzápětí i se svými nehmotnými obyvateli prodán rodině, jejíž hlavou je potrhlá avantgardní umělkyně hodlající dům přestavět k obrazu svému. Pokusy s klasickým strašením nevyjdou, neboť duchy vidí pouze dívka Lydie, nezbývá tedy, než se obrátit na záhrobí, kde jim přidělí sociální pracovnici... Další pokus o vyděšení celé společnosti je přijat s nadšením jako skvělá atrakce vhodná ke komerčnímu využití. Zesnulí manželé se v zoufalství obrátí na Beetlejuiceho, svérázného exorcistu naruby, tj. ducha vyhánějícího lidi. Ten se zprvu vymkne kontrole, ale nakonec se lidé i strašidla naučí žít vedle sebe...
V roli Beetlejuiceho exceluje živelný a k nepoznání nalíčený Michael Keaton, jehož dryáčnický vymítač je odpudivě kouzelný. Zaujme též Wimona Ryderová v roli Lydie - bledá dívka v černých šatech hledící na svět svých rodičů přes ty nejtmavší brýle. Film dává přednost bláznivým scénám a bizarním gagům před přísnou logikou a vyrovnaným dějem. Scény ze záhrobí, pojatého jako úřad plný placatých úředníků, zmodralých zasebevražděných sekretářek a ohořelého fotbalového týmu hledajícího po havárii svého trenéra, patří k těm nejoriginálnějším. Film nešetří černým humorem, zvláštními efekty a šílenými maskami (za ně také získal Oscara), svým inteligentním vtipem si získal srdce diváků (vydělal přes 33 milionů dolarů) i kritiků a zahájil řadu Burtonových fantastických pohádek pro dospělé.
V roce 1989 slavil komiksový superhrdina Batman padesátku. V rámci oslav byl uveden i stejnojmenný film, který se stal jedním z finančně nejúspěšnějších filmů všech dob ("Batman" vydělal přes 150 milionů dolarů) a rozpoutal v USA vlnu "batmánie". Leč cesta ke slávě nebyla vůbec snadná. Producenti Peter Gruber a Jon Peters (produkovali např. Rain Mana) koupili filmová práva už v roce 1979, ale na dobrý scénář, do jehož tvorby investovali více než milion, čekali skoro deset let. Prosadit Michaela Keatona do hlavní role a přesvědčit Jacka Nicholsona, aby hrál hlavního padoucha Jockera, také stálo nemalé úsilí.
"Batman" začíná téměř klasicky: Grissom, šéf podsvětí pochmurného velkoměsta Gotham City, se rozhodl zbavit svého kumpána Jacka Napiera. Při přestřelce s policií se Napier - i přes Batmanovu snahu jej zachránit - zřítí do nádrže s kyselinou a jeho tvář je už navždy poznamenána groteskním úsměvem a rozum zkalen šílenstvím - tak se zrodí Jocker, který se ujímá vlády nad podsvětím, rozšíří po městě otrávené kosmetické přípravky a rozhodne se získat za milenku fotoreportérku Vicki Valeovou, která přijela do města pátrat po tajemném mstiteli v masce netopýra, kterým není nikdo jiný než milionář Bruce Wayne. Zasáhne však Batman, který se tak dozví, že mladý Jocker kdysi zabil jeho rodiče, čímž z něj udělal maskovaného mstitele Batmana. Po epizodě s otravným plynem vrcholí film na věži gothamského dómu, kde se odehraje závěrečný souboj, který je nakonec pro Jockera osudný.
Skutečnou hvězdou filmu se stal Jack Nicholson jako Jocker, který svým výkonem zastínil jak hlavního hrdinu, tak Kim Basingerovou v roli komiksově krásné a odvážné reportérky. Vytvořil tak prvního z řady nelidských exaltovaných zloduchů, kteří v Gotham City páchají své zločiny se smrtelně nebezpečným smyslem pro humor a pompu. V okázalých kulisách goticky pochmurného města (postavených v anglických studiích Pinewood) a v záplavě vizuálních efektů zaniká komiksová jednoduchost příběhu, ozvláštněného jen motivem stvoření: zatímco Batman stvoří démonického Jockera, Jocker sám kdysi stvořil mstitele Batmana. Samotné postavy však nemají hloubku ani svých kreslených předloh (zvlášť psychologie hlavního hrdiny zaostává za svým vzorem), přesto vyprávění o Batmanovi skvěle zapadlo do současné popkultury se svými superhrdiny, komiksovou barevností, siláckými gesty doprovázenými nepatrnou ironií a černým humorem - to vše podpořeno pompézně dramatickou hudbou Dannyho Elfmana (skládal hudbu ke všem Burtonovým fantastickým filmům) a tanečními písněmi od Prince. Rozpočet 35 milionů dolarů se mnohonásobně vrátil a film po zásluze získal Oscara za výpravu a dekorace.
"Edward Scissorhands" (Střihoruký Edward) byl natočen v roce 1990. Jde o fantastickou pohádkovou moralitu o povrchním soucitu a maloměšťácké xenofobii: Babička vypráví vnučce o starém pochmurném domě za městem, v němž prodavačka Peggy objevila plaché monstrum - chlapce, který má místo rukou ostré nůžky. Je to výtvor starého vynálezce, jenž zemřel dřív, než dokončil přeměnu mechanické bytosti v člověka. A tak má ospalé maloměsto náhle novou atrakci - naivní bytost se stává předmětem soucitu i posměšných poznámek. Peggy ho přijme do rodiny a on jí to splácí fantastickým zástřihem okrasných keřů. Brzy celé městečko touží mít na zahrádkách baletky, dinosaury a další Edwardovy kreace, o jeho kadeřnickém umění na hlavách paniček ani nemluvě. Zařazení Edwarda do normální společnosti je ovšem plné problémů - dívka Kim, do níž se zamiluje, se ho bojí, jako bytost bez minulosti nemůže získat úvěr na kadeřnický salón a se svým idealismem neumí čelit lidské zášti a falešnosti. Edward je Kiminým nápadníkem záměrně zapleten do pokusu o vloupání a nálada v městečku se pokrytecky mění, a přestože Kim konečně pochopí Edwardovy city, pohádkový konec se nekoná. Edward, vyštvaný z městečka, ničí na svém útěku sochy z keřů, které vytvořil, a po dramatickém závěru v sebeobraně zabíjí svého soka a zůstává opět sám ve starém domě...
I když je ve filmu několik míst se strašidelnou atmosférou, divákovi běhá mráz po zádech především při scénách s hysterickým davem - ten je totiž tím jediným opravdovým monstrem v tomto příběhu. Odporně sladké je i zobrazení unifikovaného maloměsta se svými unifikovanými lidmi. Tragikomickou postavu Střihorukého Edwarda odmítl Tom Cruis, a tak ji s velkým citem a nasazením zahrál Johnny Depp. Jeho bledá tvář, pokrytá jizvami, nebudí hrůzu či odpor, ale soucit a sympatie. Deppova tehdejší opravdová láska Winona Ryderová nemohla pak hrát nikoho jiného než Kim. Ve vedlejší roli vynálezce se blýskl sám Burtonův idol Vincent Price. Tento snímek, který vyvolává smích i dojetí, získal na SF Worldconu cenu Hugo.
3. 9. 1991 padla první klapka filmu "Batman Returns" (Batman se vrací). Byl to výsledek dlouhotrvající snahy producentů o pokračování předchozího komerčního úspěchu. Tim Burton se k dalšímu Batmanovi stavěl chladně. Teprve když mu scénárista Daniel Waters, s nímž plánuje pokračování Beetlejuiceho, předložil scénář s prvky politické satiry, jenž nebyl komiksově jednoduchou kopií prvního dílu, souhlasil. V roce 1992 se tedy uskutečnil Batmamův návrat do Gotham City.
Zlo tentokrát představuje bohatý průmyslník Max Shreck. Ten pro své záměry využije Tučňáka přicházejícího z temných kanálů města. Tučňák je mutant, kterého chtěli jeho rodiče zabít hned po narození, a Shreck obrátí veřejné mínění v jeho prospěch. Mezitím Shreckova sekretářka Selina Kyleová odhalí plán svého šéfa s falešnou elektrárnou. Ten ji za to vyhodí z okna, Selina se však nezabije, nýbrž u ní dojde k rozštěpení osobnosti - noci tráví v kostýmu Kočičí ženy a ve dne je ušlápnutou sekretářkou. Tučňák s Kočičí ženou uzavírají spojenectví proti Batmanovi. Pomocí léčky ho diskreditují před obyvatelstvem města jako násilníka a maskovaného zločince. Batman se uchyluje do ústraní a pomocí své vyspělé techniky odhalí na veřejném vystoupení pravou povahu nového kandidáta na starostu - Tučňáka. Shreck, stojící v pozadí této kampaně, se okamžitě od svého kandidáta distancuje. Opuštěný Tučňák slibuje pomstu. Salina se mezitím sbližuje s Brucem Waynem. Tučňák unáší děti místní honorace, zmocňuje se Shrecka a chystá útok armády dálkově řízených tučňáků. Batman útok odvrátí a Tučňák umírá. Ve finálním střetnutí bojují Batman a Kočičí žena bok po boku proti Shreckovi. Ten sice odhaluje jejich totožnost, ale je Kočičí ženou, která obětuje svůj osmý, předposlední život, zabit.
Batmana ztvárnil opět Michael Keaton, jeho protivníka Maxe Shrecka pak Christopher Walken. O nevděčnou úlohu nahradit oslňujícího Nicholsonova Jockera se podělili Michelle Pfeifferová v sexy kostýmu Kočičí ženy a Danny DeVito ve zvířecí masce Tučňáka. Zvláště jeho kreace zmanipulovaného vyděděnce odsouzeného k hořké porážce je nabita animální energií a působí skutečně dojmem, že se jedná o pomstychtivé inteligentní zvíře, a ne o znetvořeného člověka. Příběh sám se pak silně odchyluje od komiksového žánru. Hlavním padouchem je spořádaný a dobročinné akce pořádající občan manipulující veřejným míněním a místní politikou. Osamělý Batman se rozešel se svou přítelkyní novinářkou, jež nedokázala žít s člověkem s dvojí identitou a podvědomou mesiášskou potřebou mstít bezpráví, a jako Bruce Wayne se sbližuje se Selinou, proti jejíž kočičí podobě jako Batman bojuje. Nakonec oba zjistí, že jejich osamělý úděl a dvojí osobnost je sbližuje víc, než si jsou ochotni připustit. Celý film, laděný v tmavomodrých tónech, se odehrává v době vánoc a jiskřivý sníh jen podtrhuje chladnost a ponurost Gotham City. Pro natáčení byly použity zakonzervované kulisy města z prvního filmu, nešetřilo se speciálními efekty, na scéně pochodovalo 800 tučňáků (živí byli zkombinováni s mechanickými loutkami) a kvůli zimní atmosféře byly celé ateliéry podchlazeny. Burton o realizaci řekl: "Bylo to, jako by si někdo usmyslel zastavit Zemi." Toto úsilí mu přineslo ovoce v podobě 100 milionů dolarů zisků na tržbách, což je ovšem méně, než kolik vydělal první díl.
Návratem k Burtonovým animátorským kořenům se stal rok 1993, kdy napsal námět a produkoval celovečerní surrealisticky laděný loutkový film "Tim Burton's the Nightmare Before Christmas" (Noční můra před vánocemi) režiséra Henryho Selicka, k němuž hudbu složil a hlavního hrdinu Skeletona Jacka zazpíval Danny Elfman.
Po dušičkově pojatých vánocích produkoval ještě fantastický snímek "The Cabin Boy" (Plavčík - režie Adam Resnick) z roku 1994, a v témže roce natočil životopisný film "Ed Wood". Hlavním hrdinou je pro Burtona typický vyděděnec společnosti - Edward Davis Wood Jr., "nejhorší režisér všech dob", transvestita a vášnivý milovník angorských svetříků, který se svým bizarním štábem natočil mnoho dnes již legendárních B-filmů (SF, hororů a ke konci kariéry i pornografií).
V Burtonově snímku jsou zachycena Woodova šťastnější 50. léta, kdy byl ještě mlád a plný ideálů a snů o filmech, které ho jednou proslaví... Dostává se k režii a seznamuje se se stárnoucí a na drogách závislou hororovou hvězdou Bélou Lugosim, kterého angažuje do svých filmů natáčených barvoslepým kameramanem. Pro další opus o šíleném vynálezci zas zláká nemotorného zápasníka Tora Johnsona, který sice málem netrefí do dveří, ale záběr se nebude opakovat (stejné problémy by mohl mít hrdina i ve skutečném životě!)... Lugosi má opět pocit, že je obdivovanou hvězdou, mezi ním a Edem se zrodí podivné přátelství. Ed předstírá, že nevidí potíže starého herce s drogami, a Béla je ochoten zápasit v noci ve studeném potoce s gumovou chobotnicí (štáb si zapomněl "vypůjčit" i její pohon). Po jednom silném Bélově záchvatu ho Ed odváží do sanatoria na léčení, jenže odvykací kůra je předčasně ukončena, protože ji není z čeho platit. Aby svého přítele povzbudil, natáčí s ním před jeho domem krátký záběr do údajného nového filmu. Po hercově smrti se pak rozhodne použít tento záběr a natočit poslední film Bély Lugosiho... A pak se Ed Wood v jednom baru setkává se svým idolem Orsonem Wellesem, jen aby zjistil, že ač oba točí filmy poněkud odlišné kvality, potýkají se se stejnou lidskou hloupostí a nekompetentností.
Burtonův černobílý film v lehce komediálním duchu sleduje entuziasmus Eda Wooda, jeho inscenační naivitu a tvůrčí metody (např. používání vyřazených záběrů z jiných filmů). S laskavou ironií a pietou jsou rekonstruovány slavné pasáže z jeho příšerných filmů, filmů tak špatných, až jsou vlastně dobré. Ve snímku ožívá díky kameře Stefana Czapskeho (pracoval už na Střihorukém Edwardovi a Batmanově návratu) zlatý věk hollywoodských studií a kouzlo černobílých snímků. Navíc většina bizarních peripetií má reálný základ - podkladem pro scénář byla biografická kniha Rudolpha Greye "Noční můra extáze: Život a dílo Edwarda D. Wooda Jr.". Johnny Depp září v roli Eda nefalšovaným vizionářským nadšením, prožívá skutečné tvůrčí krize, z nichž hledá únik v dámských šatech, a s pevným odhodláním v oku řídí toporné výkony svých hvězd v lepenkových kulisách. Martin Landau ztělesnil svého Lugosiho jako rezignovaného starce, působícího však na scéně stále uhrančivě a démonicky, a dostal za svou kreaci Zlatý glóbus i Oscara v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, zaujme i skvělý Bill Murray; druhého Oscara obdržel film za masky.
Film "Batman Forever" (Batman navždy) Burton nerežíroval, protože ho chtěl realizovat převážně v temném příšeří, byl mu ponechán pouze podíl na produkci. A tak natočil dokument "Conversation with Vincent" (Rozhovor s Vincentem) - pochopitelně o nikom jiném než o Vincentu Priceovi. Kolem slibovaného filmu "The Catwoman" (Kočičí žena) zatím panuje ticho, mluví se však o projektu se slibným názvem "Mars Attack!", ale Tim Burton se možná chystá i na muzikál - na základě "Sweeney Todd" Stevena Sonheima má vzniknout typický burtonovský příběh z minulého století, jehož nevinně uvězněný hrdina se po útěku mstí coby krvelačný holič lidstvu...
Bouře neslábne, temný dům bude mít zřejmě dalšího podivného podnájemníka.
Prameny: Cinema, Encyklopedie fantastického filmu, Ikarie, Reflex, Kronika filmu
* Martin Žourek (Marvin)